Norbert Scheuer ZIMNÍ VČELY
Román je napsán formou deníkových záznamů, které si vede bývalý gymnaziální učitel Egidius Arimond od ledna 1940 až do jara 1945. Arimond žije v nasictickém Německu v městečku Kall, nedaleko hranic s Belgií. V místní knihovně pátrá po svém předkovi z 15. století. Byl jím benediktinský mnich Ambrosius, který v zdejším kraji začal jako první včelařit. Vášeň pro včely a krásné ženy – mnich Ambrosius se zamiloval a řád musel opustit – Arimond podědil. Po svých předcích však zdědil také epilepsii, díky níž nebyl povolán do armády, stále však mu hrozí státem nařízená eutanazie. Většina mužů je na frontě, Aramond využívá situace a oddává se své slabosti pro ženy. Ve svých zápiscích věnuje mnoho úvah včelám, včelímu společenství. Včely a dokonalou znalost krajiny využívá k pomoci v útěku Židům do Belgie. Příběh Egidia Arimonda vnímáme od začátku i v symbolické rovině, jako symbol naděje, touhy po životě ve svobodě, podobenství včelího života, kde má vše svůj smysl proti nesmyslnému počínání člověka, symbolika letadel jako protipól včel…… I formou deníku lze napsat struhující román, v tomto případě jasně protiválečný, každý detail je velmi důležitý, má svůj hluboký smysl! Téma 2. světové války je stále živé a to je dobře!