Dora Kaprálová UTRPENÍ A JINÉ ŽÁNRY
Knihu jsem přečetla na jaře minulého roku a od té doby ji mám na nočním stolku a sahám po ní pokaždé, když se chci skutečně potěšit.
Veselá melancholička, jak o sobě autorka prohlašuje, je mimo jiné i vnímavá a citlivá pozorovatelka života. Přetavit každodennost, všednost do skvělé literatury je umění a myslím, že Doře Kaprálové se to daří mimořádně. Povídkový soubor Utrpení a jiné žánry je napsaný s nadhledem a sebeironií. Literární hravost, lehkost a správný rytmus nepostrádá ani jedna povídka. Realistické vyprávění většinou v ich formě se autorka nebojí vystřídat např. bajkou z pohledu berlínské lišky. Kaprálová ohledává silný vztah k domovu i zkušenosti mimo domov. Píše o životě v Berlíně, kde žije se svými dcerami. Vrací se do svého dětství, do rodného Brna, ke vzpomínkám a snům. Svou roli hrají a jakési zrcadlo autorce nastavují i její dcery. ,,Proč nenapíšeš něco pořádnýho?“ zeptala se mě nedávno před spaním má jedenáctiletá dcera, když se nehorázně roztahovala v mé posteli a kradla mi polštář. ,,Jak to myslíš?“ ptala jsem se víc zaraženě než uraženě. ,,Co jak myslím, prostě takhle: Jsem žena a trpím v tomhle životě, to si nedovedete představit jak.“ – čteme v povídce Konec utrpení 
. Utrpení a jiné žánry skvěle doprovází ilustrace Jakuba Janovského. Prostě krásná kniha po všech stránkách.